POTLACH
Od východních přátel jednoho dne přišlo zvadlo
"Na Siveckých lúkach jarný oheň zahorí
Sbal si pekne Usku tak, aby nič nevypadlo
Spolu s tebou veľa trampov lesy zamorí"
A tak v trávě sedím a čutoru v ruce svírám
Právě jsem se probudil - tam-tamy k ohni zvou
Velkou krůpěj potu unaveně z čela stírám
Chtějí, abych zpíval, abych zahrál píseň svou
Prešovskou frndžolicu celý den hrdlem prolévám
Pak dám přednost několika pivům lahvovým
Pod kopcem s kamarádem točenejch pár si nalejt dám
Rybízáč v čutoře - ten mě spasí, já to vím
Možná jsem si neměl dát v hospodě ty dva rumy
Sotva držím balanc - hrome, zas jsem málem spad
Oči mhouřím ospale do okolního "umííí"
Hrdlo nechce zpívat, ruce zase nechtěj hrát.
Krásné dívky dosud po mně ještě úsměv loudí
Probodávají mě pohledy svých něžných ok
Moje paměť zatím marně v textech písní bloudí...
Na nohy mě nepostavil rybízovej mok
-
Pozítří se domů navrátím z východních dálek
Poučen vyrazím tam, kde zvětřím ohňů dým
V čutoře svý pro případ, že zas budu jak špalek
Rybízové nahradím Šumavským bylinným
|