POTÍŽE
Teď právě přišla má chvíle
Sbírám teplo radostně do dlaní
Teplo nahých těl, ve kterém srdce roztávají
Však náhle se štěstí zlomí
Tvý krásný tělo nějak už mě neláká
Jiné touhy mysl mou krutě ovládají
Zda budeš mě mít ráda, až ukolím tuhle choutku - nevím
Zda bude se ti líbit, až budu srát tiše v koutku - nevím
Vím jen, že bych chtěl směnit tvý mladý tělo za malej nočníček
Svou rozkoší až po okraj ho naplním
Snad jsem se někde přejed
Anebo trávení nějak už mi neslouží
Teď chci milovat, ale nemám sil k milování
Já ve svých myšlenkách černých se zabývám jenom toaletním papírem
Tlakům ve střevech se žádnej člověk neubrání
Slastná křeč zkroutila tělo a kdesi hluboko ozvalo se tiché „plesk!“
Tělo se zachvívá tím náhlým blahem nadpozemským
Páni, to je ale macek!
Papír mi v prstech radostně zašustí
Teď jsem schopen se vydat celý vnadám ženským
|