 PÍSEŇ SMUTNÁ O BÍLÝM PEJSKOVI
Mrak myšlenek (černejch) ti táhne hlavou
V očích tě pálí slzy dojetí
Pro tebe svět dneska má barvu popelavou
A nikdo kolem, kdo by cítil jak je ti
Snad náhodou dělbuch ti padl k nohám
Rána jak z děla
Ty ses jenom lek
Tvůj bílej pejsek v panice bere roha
Marně ho voláš
Marně v sobě dusíš vztek
V psím útulku příjemnej pán se stydí
Váš bílej pejsek mohl tady být
Nemáme místo, peníze ani lidi
Je to pár hodin
Dali jsme ho utratit
Ne
Nemůžete odnést si jeho tělo
Obejít předpis by se nedalo
Může vás těšit - vůbec ho nebolelo
Bodnutí jehly
Co ho navždy uspalo
Je letní den
Město se v slunci koupe
Paže se smějí z krátkých rukávů
Spálený oči, v cárech se kůže loupe
Z bílýho pejska
Ve výzkumným ústavu
|