O KLUKOVI, KTERÝ PŘIŠEL O ZRAK

Já usku házel na záda a s partou jezdil ven
To zná každej, kdo jako já utíkal ze čtyř stěn
Radoval jsem se z přírody a z krásy kolem ní
Ráno byl první na nohou
usínal poslední

Pak skončily dny šťastných chvil a ani nevím, jak
Já jednoho dne objevil, že kazí se mi zrak
a okolní svět ztratil pro mě svoje obrysy
A kamarád mi musel číst knížky i dopisy

Tou dobou žil jsem ve strachu a počítal jsem s tím
že se do absolutní tmy jedenkrát probudím
A jedno ráno zažil jsem to strašný zklamání
A od té doby neviděl jsem nikdy svítání

Teď vůněmi se opájím a zvukům naslouchám
A s partou ven už nejezdím, radši jsem zůstal sám
Když prsty hladím trávu, trochu bolí mě, když vím
že louku, kytky, slunce, nebe už neuvidím

home * poskládaná slova