LABUTÍ PÍSEŇ
Nový den probudil hru světla i stínu
a osudu novej list se začal psát
Mastný kola vplížila se na hladinu
Žě se nic nestalo se může jenom zdát
Dozněla píseň labutí
Na břehu leží bez hnutí
špinavý tělo studený
mazutem peří slepený
Podle řeky procházím se s každým ránem
Pokaždý mě něco znova ohromí
Větev pod sebou si řezat nepřestanem
Může se stát, že se jednou ulomí
|