LISTOPADOVÉ RÁNO

Paprsek dopolední rozpouští z ledu chmýří
Svět kolem, tolik všední láskou i zlostí
Mou hlavou neposední motýli smutně víří
A spadaná jablka polozmrzlé vosy hostí
A bolest a prázdnota drtí mě za hrudní kostí

V povětří cítit je dým ranního zatopení
Černý pes pokrouceným ocasem vrtí
Proč chci žít, dávno nevím, je to pryč, už to není
Jen smutek a beznaděj podávají ruku smrti
A bolest a prázdnota za hrudní kostí mě drtí

Někde v duši na dně je malý kousek naděje
Že i tobě, když mě vidíš, přeběhne po zádech zamrazení
Tvoje ruce ve svých mít - zas by stálo za to žít
Pro ten pocit, že jsi mi blíž...
Pro to, co není
home * poskládaná slova