"Pomóc! Úchyl! Zloděj! Chyťte ho!" rozčísnul poklidný večer pronikavý ženský ječák. Krteček, vytržený ze sladkého polopodřimování, vykoukl z krtiny na zahrádku. Ještě stačil koutkem oka zahlédnout tmavou postavu s pytlem na zádech, přeskakující ploty a mizící v šeru, zatímco na prádelní šňůře, kam si mladá paní z blízkého domečku odpoledne pověsila své vyprané prádélko, výsměšně chrastily prázdné kolíčky. Tedy kromě několika kousků, které padouch nestačil posbírat.
To mi vrtá hlavou, proč to ten člověk kradl? Copak to bude nosit, vždyť mu to možná ani nepadne, přemítal krteček a kroutil hlavou. Najednou mu svitlo.
"Nejraději spím v maminčině koši s prádlem, kde je tak krásně měkkoučko", vzpomněl si na slova svého kamaráda, králíčka Azurita. No jasně, pachatel si vystele svůj pelíšek ukradeným prádlem, aby se mu měkce a voňavě spalo! Krteček zašilhal levým okem k prádelní šňůře, na které se smutně komíhaly dvoje opuštěné krajkové kalhotky a podprsenka, vše nádherně bílé a zcela určitě voňavé a měkkoučké. To by byl pelíšek! To by bylo poleženíčko, zcela jiné, než hrouda uplácané hlíny, na které spí krteček dosud. S tím se musí něco udělat.
Počkal, až hlasy vyšetřujících policistů a rozčilené majitelky odezní za dveřmi domku a vyškrábal se ze své díry. Vytoužené prádlo viselo nevysoko, ale přesto mimo krtečkův dosah. Ať skákal, jak skákal, doskočit nemohl. Jak se k němu jen dostat? Vždyť tlapky, uzpůsobené k hrabání, byly zcela nevhodné k tomu, aby se jejich majitel škrábal po kovovém sloupku či dokonce aby se udržel na ledabyle napnuté prádelní šňůře. Co si počít?
Myška, myška vyleze všude a pomůže krtečkovi zařídit si svůj pelíšek do měkkoučkého voňava! Třeba kdyby se jí podařilo shodit dolů tu podprsenku, mohli by mít pelíšek dvojitý, hezky vedle sebe! Myšku nemusel dlouho přemlouvat, nadšeně souhlasila a už už se škrábala po tyči nahoru.
"Mňáúúúú!" nedořezal by se v krtečkovi krve ani ostře nabroušeným sklapelem. Velký černý kocour se mlsně olizoval a švihal nervózně ocasem. Myška leknutím spadla z tyče a zajela do nejbližší díry, popletený krteček ale zazmatkoval a místo do svého domečku zamířil na opačnou stranu, do hustého křoví u plotu, kudy nedávno zmizel i drzý lupič. Kocour naštěstí skočil po myšce, takže si krtečka nevšiml a ten prožil hodně dlouhých ustrašených minut, než se pán zahrady uráčil podívat se zase někam jinam.
Fuj, to bylo o fous, otřásl se krteček, když se konečně odhodlal opustit bezpečný úkryt a vydat se k domovu. A najednou - co se to tamhle bělá? Krteček zajásal - jedny kalhotky, ty nejbělejší a nejkrajkovější, tu zřejmě ztratil zloděj, krátící si tudy cestu ze zahrady.
A tak měl krteček od té doby voňavý a měkkoučký pelíšek.