MOTÝL

Zas uplynul rok a mně se stává jednou provždy jasný
Nemůžou nikdy třeba být teplý krajiny polární
Nic na světě není nikdy stejně krásný
Vždyť podzimní slunce svítí jinak, než to jarní

Snad zapomenem na to, co bylo včera
Možná, že si přestaneme lhát
Budeme spolu třeba zase sbírat kytky a nebo sojčí pera
A když se podíváme do očí, tak budeme se smát

Barvy mýho života se stávaj stále více černý
Řítím se po spirále, která se nikdy nenarovná
Teď by bylo pro mě snadný být ti věrný
Stejně se ti žádná jiná holka nevyrovná

Vůbec nepochopím, proč ses stala pro mě středem světa
Snad mi to pošeptal východní vítr, když neměl si s kým hrát
Možná láska jako motýl někde létá
A na koho se posadí, ten má jiného rád

Počkám, až bude jednou slunce zase pořádně svítit
Pak nachytám motýla jak po svém létání usíná
Nemoh jsem ho ještě dosud nikde chytit
Až ho chytím, tak ho položím tobě do klína