DEJVICKÝ NÁDRAŽÍ
Rozpálený kamení jen vydechuje svůj žár
večerní slunce na něj v úhlu dopadá
Výpravčího znamení, ve voknech vlaku tváří pár
je čeká večer oheň, kamarádi, osada
Poslední dveře zapadly, vlak už má dávno zelenou
na cestu jen se zatím ještě nedává
Opírám se o zábradlí, mám nějak slabo v kolenou
loučím se, z okna mi však nikdo nemává
Zase marně proklínám líný nohy hlemýždí
co mě znova přivedly na nádraží
Stojím sám u kolejí a vlak právě odjíždí
Tenhle vlak mi mou minulost odváží
|